Jdi na obsah Jdi na menu

Úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na duben

1. 4. 2022

Úmysl papeže
V češtině má slovo nemoc jasný kořen: je to ztráta moci nad sebou a nad svou budoucností. Polština hovoří o chorobě, Slováci mají výraz ochorenie, Rusové bolezň, románské jazyky toto slovo odvozují od latinského výrazu male habitus (cítit se špatně, nacházet se ve špatném stavu; přejato z řečtiny kakós echón). Německé krank má jiný odstín: urazit, potupit, bolestně se dotknout slovem. Když je někdo nemocný, budí útrpnost a sympatii. Máme důvod druhého omlouvat. Jiná věc je, když člověk nezastává své povinnosti z pouhé nechuti či lenosti. Opakem nemoci je zdraví. Není jen nepřítomností nemoci. Zdraví je spíše celkový pocit integrity, harmonie a chuti do života. V jiných jazycích je zdraví vyjádřeno slovem spása (z latinského salus), je vědomím, že jsem zachráněn před smrtí. Současná medicína nemůže člověka před smrtí zachránit, i když se tváří vědecky a slibuje naději záchrany. Máloco je statisticky tak dobře doloženo jako lidská smrtelnost: ta je stoprocentní. Naše civilizace potlačila vědomí smrti a nepřipravuje se na ni. To však neznamená, že by péče o nemocné nebyla křesťanská. Naopak. Nasazuje se pro každého nemocného, protože v sobě uchovává duchovní zkušenost, jak silně člověk je v době postupné ztráty vlády nad svým životem ohrožen pokušeními. Nemocný potřebuje blízkost druhých, aby v tíži nemoci nezapomněl, že je nahlížen Otcem jako dítě nesené v náruči. Ve způsobu, jak pečujeme o své zdraví, se ukazuje, v čem vidíme spásu. A spása je rozhodnutí, životní volba, svěření se s důvěrou životu, který žiji již nyní v Bohu.

Národní úmysl
Za nová kněžská a řeholní povolání
Modleme se za ty, kteří uvažují o povolání ke kněžství, jáhenství a zasvěcenému životu, aby poctivě naslouchali Pánovu hlasu a odvážně odpověděli na jeho volání. Každé životní povolání má svá semínka v rodině,  kořeny v dospělých lidských vztazích a zkouškami prochází ve společenství, ve kterém se vyhraňuje. V povolání ke kněžství, jáhenství a zasvěcenému životu nachází jednotlivý křesťan rozvinutí svého křtu: zasažen láskou Nejsvětější Trojice nemůže jinak než zasvětit se službě Boží: ve službě pro společenství (kněz), k lásce bližnímu, která je zdrojem pro hlásání evangelia (jáhen) a v trvalém rozlišování pro Boží království (zasvěcený život). Modlitbou se připravujeme tyto dary kolem sebe v Božím lidu objevovat a přijímat s vděčností Bohu a lidem.

Zdroj: www.cirkev.cz