Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nelíbilo se jim plýtvání ovčí vlnou

"Kdyby nám dnes někdo řekl, že potřebuje dvě tuny vlny, mohli bychom s klidem odpovědět: Ano, zařídíme to pro vás...“ říká sympatická prošedivělá žena.

Zdroj: forbes.cz

article preview

Huňatá bílá vlna před námi tyčící se do výšky připomíná obrovskou horu sněhu. Než sem doputuje, musí se vytřídit, rozmotat, načechrat a nakonec postupně vložit do dvou gigantických praček, tří máchacích strojů a dvou sušiček. Jakmile 10 metrů dlouhá sušička dokončí svou práci, sněhově bílá vlna se jako had začne sunout potrubím na místo, kde už ji čeká jen zabalení a expedice.

„Kdyby nám dnes někdo řekl, že potřebuje dvě tuny vlny, mohli bychom s klidem odpovědět: Ano, zařídíme to pro vás. Toho v minulosti ve Švédsku nebyl nikdo schopen,“ říká sympatická prošedivělá žena a hrdě přitom poklepe na obrovský jutový balík. 

Její jméno je Jenny Andersson a ve Švédsku ji dnes zná skoro každý. Se svým partnerem Hansem Bulthiusem z ničeho rozjela čistírnu ovčí vlny Ullkontoret, situovanou na švédském ostrově Gotland, která dnes patří v zemi k největším – ročně se zde vyčistí 40 tun bílých chomáčků. 

Nelíbilo se jí totiž, že se v její zemi každým rokem bez užitku vyhodí a zlikviduje v průměru tisíc tun vlny. 

Celý článek k přečtení zde.

Zdroj: forbes.cz