Jdi na obsah Jdi na menu

Papež varoval před vir(tu)ální vírou

22. 4. 2020

V kázání papež vykládal evangelium (Jan 21,1-14), v němž se zmrtvýchvstalý Ježíš ukazuje učedníkům, kteří se vrací na břeh Genezaretského jezera po nevydařeném nočním rybolovu. Poslechnou Pánovu výzvu, aby znovu vyhodili sítě, které se naplní rybami. Tato scéna, komentoval František, probíhá zcela prostě, protože učedníci vyrostli v důvěrném přátelství s Ježíšem. Rovněž my, křesťané, vysvětloval dále, máme růst v této důvěrné známosti, která je současně osobní i pospolitá. Důvěrnost bez společenství, církve a svátostí je nebezpečná, protože se může změnit v gnostický vztah, oddělený od Božího lidu. "Za nynější pandemie komunikujeme prostřednictvím sdělovacích prostředků, ale nejsme spolu, jako například při této ranní mši. Je to obtížná situace, kvůli níž se věřící nemohou účastnit bohoslužeb a ke svatému přijímání přistupují pouze duchovně. Je třeba vyjít z tohoto tunelu, abychom se vrátili do společenství, protože církev, která se šíří virálně, není církev. Kéž nás Pán naučí této konkrétní důvěrnosti, tomuto niternému přátelství s Ním, avšak v církvi, se svátostmi a spolu se svatým lidem Božím," modlil se Petrův nástupce.

"Také my, křesťané, na své životní pouti postupujeme v důvěrném přátelství s Pánem. Máme Pána takříkajíc po ruce, protože kráčí s námi a víme, že je to On. Nikdo z apoštolů se ho netázal: »Kdo jsi?«, protože věděli, že je to Pán. Každodenní důvěrné sblížení s Pánem je křesťanům vlastní. Snídávají s Pánem, berou od něj rybu a chléb, nenuceně o mnohém rozmlouvají. Tato křesťanská důvěrnost s Pánem je vždy komunitní. Jistě, je niterná a osobní, avšak ve společenství. Důvěrnost ochuzená o společenství, chléb, církev, lid a svátosti, je nebezpečná. Může se z ní stát gnostická, individualistická důvěrnost, oddělená od Božího lidu. Bezprostřednost apoštolů ve vztahu k Pánu bylo vždy pospolitá, odehrávala se u stolu, symbolu společenství. Byla svátostná ve sdílení chleba. Toto všechno říkám, protože mne jeden člověk přivedl k úvaze nad nebezpečím, které přináší tento čas. Nynější pandemie způsobila, že komunikujeme, ale také svátostně přijímáme výlučně prostřednictvím médií. Také při této mši jsme všichni propojeni, ale nejsme spolu. Je zde malá část lidu, přijímající eucharistii, avšak velké množství lidu, které je s námi ve spojení, ji přijme pouze duchovně. Toto není církev – je to církev, která se ocitla ve složité situaci, kterou Pán dopouští, ale ideálem církve je svátostné společenství s lidem, a to stále.

Když se před Velikonocemi objevila zpráva, že budu sloužit obřady v prázdné bazilice sv. Petra, napsal mi jeden velice dobrý biskup a vyčinil mi: »Jak je to možné, bazilika je tak velká, proč tam nedáte aspoň třicet lidí, aby byli vidět? To přece nemůže být nebezpečné...« Pomyslel jsem si, co ho to napadá, v tu chvíli jsem nic nepochopil. Předsevzal jsem si, že se zeptám, co tím mínil, až se potkáme, protože je to skutečně dobrý biskup, blízký lidu. Pak jsem porozuměl, že mne varoval před virální církví, svátostmi a Božím lidem. Církev, svátosti a Boží lid jsou totiž konkrétní. Pravdou je, že v tuto chvíli se náš důvěrný vztah k Pánu uskutečňuje tímto způsobem, avšak jen proto, abychom z tohoto tunelu vyšli a nezůstali v něm. Apoštolská důvěrnost není gnostická, virální, egoistická, nýbrž konkrétní a propojená s lidem. Je to bezprostřední vztah k Pánu v každodennosti, ve svátostech, vprostřed Božího lidu. Učedníci na této cestě dozrávali a my se to od nich máme naučit. Od první chvíle pochopili, že tato důvěrnost spočívala v něčem jiném, než si zprvu představovali, až dospěli k poznání Pána. Sdíleli všechno – společenství, svátosti, Pána, pokoj, slavnost. Kéž nás Pán naučí této důvěrnosti, niternému přátelství s Ním, avšak v církvi, se svátostmi a spolu se svatým lidem Božím.“ Zakončil papež František dnešní ranní homilii v Domě sv. Marty. 

Zdroj: Vatican News

Autor článku: Monika Klimentová
www.cirkev.cz